Seznamte se s Mariellou a Attiliou Avino, dvěma ze tří sester, které stojí za ikonickým Růžovým palácem na pobřeží Amalfi. Jeden z nejslavnějších italských pětihvězdičkových hotelů, oficiálně známý jako Palazzo Avino, nyní otevřel také Růžový šatník (The Pink Closet), fúzi butiku a muzea, jehož nabídka čerpá ze vzpomínek na cestování. Obě sestry s námi hovoří o historii, důležitosti lokace a nových kreativních projektech.
Pobřeží Amalfi je jednou z nejfotografovanějších evropských destinací. Je tato popularita čerstvým trendem, nebo Amalfi vždy přitahovalo tolik návštěvníků?
Mariella Avino (MA): Amalfi bývalo tím typem destinace, kam se toužíte podívat jednou za život a splnit si tak sen. Nyní se těší pozornosti mnohem širší obce cestovatelů, ale stále je to místo, kde najdete většinou malé rodinné hotely, jako je ten náš. A i když tu cestovní ruch skutečně nabobtnal, Amalfi se podařilo zachovat si kouzlo klasických vesnic italského jihu.
Takže v Amalfi i dnes zažijete pocit, že si místo zachovalo autenticitu?
MA: To rozhodně. Dokonce si myslím, že vidíme čím dál větší zájem o místa, ze kterých je cítit, že vědí, kam patří, a jsou na to hrdá. To na pobřeží Amalfi rozhodně vnímáte, protože je dodnes velmi lokální. Většinu obchodů, restaurací a hotelů vedou rodiny, kterým podnik patří již dlouhé generace.
Poznejte to nejlepší z Itálie!
Co podle vás, Attilio, dodává Amalfi jeho jedinečnost?
Attila Avino (AA): Specialitou tohoto koutu světa je, že každá vesnice má svou vlastní identitu. Například Ravello leží na kopci v nadmořské výšce přes 350 metrů a celé pobřeží odtud vidíte z ptačí perspektivy. A pak sjedete do Amalfi, které je na úrovni hladiny moře a má jiný kolorit. Narazíte tu na mnoho malých vesniček, ve kterých se můžete procházet po přímořské kolonádě a vybrat si z mnoha skvělých restaurací. Nebo můžete dojet do městečka jako Positano a dokonce jet lodí na Capri. Z lodi spatříte zase jiný výhled na krásu celého pobřeží.
V mnoha lidech by to mohlo vyvolávat dojem, že pobřeží Amalfi je destinace, kde stačí na návštěvu dva až tři dny jako součást itineráře cesty po Itálii. Možná je ale na prozkoumání všech darů Amalfi potřeba víc času?
MA: S tím naprosto souhlasím. Pobřeží Amalfi je vlastně celá řada různých destinací v jedné. Jen v Ravellu, kde se náš hotel nachází, najdete kolem dvaceti historických kostelů, a to máme pouze 2000 obyvatel. V Ravellu objevíte i hlubší půvab jihu, který se vám jen stěží otevře během krátkého výletu.
A to jsme ještě ani nezmínili historii vašeho Palazzo Avino, přezdívaného Růžový palác…
MA: Podobně jako mnoho dalších nemovitostí v Ravellu to byla soukromá vila patřící místní šlechtické rodině. Stojí těsně nad hlavním náměstím, protože to bylo nejbezpečnější místo k životu, zvlášť, když si uvědomíte, že byla postavena ve 12. století. Mnoho šlechtických rodin uchýlilo své vily vysoko na kopec a vesnice si udržela ráz tradiční venkovské architektury dodnes.
Myslím, že u nás hosté cítí právě to, že dům se hrdě hlásí ke svému místu. Růžová barva fasády je vyrobena speciální technikou a promítla se i do lidové přezdívky, kterou dům dostal: Růžový palác. V historii palác navštěvovali spisovatelé a malíři. Ti pak na konci svého pobytu vždy vytvořili něco pro palác.
AA: Tento koncept jsme nyní obnovili a zveme umělce, aby zde vystavili svá díla. Díky tomu jsme se například stali blízkými přáteli s benátským umělcem, který pro tuto vilu vytvořil hned několik obrazů. Hosté, kteří se k nám opakovaně vracejí, tak uvidí při každé návštěvě něco nového. Máme také nový projekt se skupinou mladých návrhářů z Milána z té nejslavnější módní instituce v Itálii a jejich práci průběžně podporujeme.
Umění je také nedílnou součástí vašeho nového projektu Růžový šatník – The Pink Closet. Co nám o něm můžete prozradit?
MA: Dostala jsem nápad vytvořit butik, který by nabízel věci nasbírané cestovatelkou-světoběžnicí, což je v podstatě způsob, jakým si šatník buduji i já sama.
Umělecké prvky odpovídají těm ve zbytku hotelu a zároveň se design interiéru nese ve velmi ženském duchu. Díky spoustě zrcadel a různých skrýší vznikl prostor, do kterého vstoupíte a vlastně začínáte jednotlivé kousky postupně objevovat s tím, jak se noříte hlouběji a hlouběji. Proto jsme prostor nazvali šatník.
Pro mnoho čtenářů je fascinující myšlenka šatníku stvořeného z věcí, které pocházejí z tolika významných koutů světa. Vy jste vytvořili butik jako muzeum, což je prostě výtečný nápad. Jak dlouho vy osobně v Růžovém paláci působíte?
MA: Jsem výkonnou ředitelkou od roku 2011. Náš otec koupil nemovitost v roce 1995 a kompletně ji zrekonstruoval. Otevřeli jsme v roce 1997 pod původním názvem vily Palazzo Sasso.
Za těch 25 let vás musela potkat spousta výzev…
MA: Největší zkouškou byl asi právní problém, který jsme řešili ohledně jména. Nakonec jsme bitvu prohráli a jméno Sasso jsme nemohli nadále používat, takže jsem musela cestovat po světě a vysvětlovat lidem, že nastaly komplikace a slavný Palazzo Sasso je nyní Palazzo Avino. Jsme tři sestry a rozhodly jsme se použít naše příjmení, takže rodinné jméno bude žít, doufejme, navěky. Nejraději slýchám, když nám lidé říkají, že už si ani nepamatují, jak se Palazzo Avino jmenovalo předtím.
Jistě se vám nedá upřít váš vlastní styl a identita. K hotelu patří lobster martini bar a restaurace oceněná michelinskou hvězdou! Udržet takovou úroveň na tolika frontách musí být nesmírně náročné…
AA: To je, ale máme úžasný tým. Každý rok přicházíme s novým projektem, něčím, co osvěží následující sezónu. Krása tohoto podnikání tkví v kreativitě, která tu je prakticky neomezená, a nás velmi těší tyhle tvořivé vody navigovat.
S čím tedy tři sestry plánují přijít příště?
MA: V tuto chvíli se soustředíme na to, aby byla naše vila stále pevněji propojena se svým bezprostředním okolím. Proto jsme například změnili menu v restauracích tak, aby se v něm odrážely ingredience a tradice z pobřeží Amalfi. Mezinárodní jídla typu club sandwich jsme nahradili pravými lokálními lahůdkami.
Chceme, aby hosté vnímali genia loci od prvního okamžiku, kdy k nám dorazí. Vytvořili jsme také vlastní vůni, v níž se odráží symbolika okolní krajiny. Myslím si, že v takovém přístupu spočívá budoucnost cestovního ruchu, a pevně věřím, že éra standardizace a generalizace už skončila.
