Náš project director Štěpán Borovec se nedávno vrátil z líbánek v hotelu Tulia na Zanzibaru. Od té doby ještě nepřestal mluvit o modré obloze, písečných plážích a jedinečné africké atmosféře. O tom, proč je africký ostrovní ráj skvělou volbou nejen pro líbánky, vypráví s neskrývaným nadšením.
Výběr destinace pro svatební cestu
V jednom jsme ohledně našich líbánek měli jasno: tropy. Představovali jsme si místo, kde si pořádně odpočineme, opálíme se, užijeme si skvělé jídlo (a pití!) a také pravé nicnedělání. Na druhou stranu ale nejsme typičtí plážoví povaleči a po pár dnech na pláži s drinkem v ruce docházíme k závěru, že nás to už trochu nudí a klidně bychom něco zase rádi zažili. Hledali jsme tedy destinaci, která nabídne i vyžití mimo hotel.
Věděli jste, že dva v podstatě nejlepší hotely na Zanzibaru vlastní Češi? Tulii jsme si vybrali po mém náhodném setkání s Lukášem Šingolem, který je její generální manažer. Slovo dalo slovo a střih… popíjíme vodu z čerstvě rozlousknutého kokosu na pláži u Indického oceánu. Čerstvým kokosem myslím to, že každé ráno barman vyšplhal na palmu a kokos pro nás shodil – takhle čerstvý!
První dojmy
Od Zanzibaru jsem nejdřív čekal něco jako Seychely nebo Mauricius. To jsem byl ale vedle. Jen pár minut po tom, co naše letadlo přistálo na letišti ve Stone Townu, jsme si uvědomili, že jsme v Africe. V nefalšované, pravé Africe. Hned první kontakt se Zanzibarem a místními lidmi byl zcela autentický, a podobně jako třeba před pár lety v Brazílii bylo okamžitě jasné, že tady se na přetvářku nehraje. Jižní polokoule má zkrátka své nezaměnitelné kouzlo.
Cesta z letiště do Tulie trvá asi hodinu jízdy autem a vede přes bláznivé ulice Stone Townu a vnitrozemské silničky. Chodníky, silniční pruhy nebo náznaky dopravních pravidel byste tu hledali marně. Pravidla se tady berou spíš jako doporučení a rozhodujete se intuitivně podle okamžité situace. Jedno je jisté – do pronájmu vlastního auta bych se tady příliš nehrnul.
Poprvé jsme se dojali hned při příjezdu do resortu. Nebývám příliš emotivní, ale u neuvěřitelně přátelského a srdečného přivítání od hotelového personálu za doprovodu bubnování Masajů jsem měl na krajíčku. Brzy jsme už byli v našem zahradním bungalowu, který každý den personál vyzdobil čerstvými květinami ze zahrady a navoněl vůní citronové trávy.
Ta vůně byla jednou z věcí, které mi doma v pražských Dejvicích po návratu skutečně chyběly.
Pojďme společně objevovat
Ubytování v Tulii
Většinu managementu tvoří Češi a Slováci a překvapilo mě, jak skvěle to fungovalo. Normálně se vyhýbáme místům, kde jsou Češi, protože dovolená je pro nás mimo jiné i odpočinek od naší vlasti a poznávání nového. Ale v Tulii to bylo jiné – všichni byli ohromně přátelští a už během prvního večera na baru jsme tak měli možnost zjistit prakticky veškeré potřebné informace včetně místních poměrů a šťavnatých drbů. Krajánci nám byli k dispozici během celého pobytu a dokážu si představit, že pro někoho, kdo nevládne angličtinou, to může být skvělá přidaná hodnota.
Tulia má pouze 16 pokojů a každý z nich má specifický dekor, který vychází z lokálních materiálů – hojně se používá především dřevo a kámen. Zahradní bungalow je základní kategorie a v podstatě se jedná o dva pokoje v rámci jednoho domečku. Jsou tak ideální volbou pro rodiny nebo pro skupinu. Mezi pokoji jsou dveře, které lze zamknout, ale slyšet je poměrně dost. Máte-li smůlu na hlučné sousedy, může to být trochu nepříjemné. Příště bych sám sobě doporučil nejen na líbánkách pokoj vyšší kategorie, respektive plážovou vilu. Tam nebudete mít za dveřmi sousedy, jsou výrazně větší (190m2 vs. 120m2), mají výhled na oceán a houpací síť k tomu.
Zázemí, servis a bar
V Tulii jsem si plně uvědomil pravou duši Zanzibaru a obrovský rozdíl oproti první zastávce našich líbánek – Dubaji. Je to o lidech. V Tulii jsou všichni velmi přátelští, laskaví a vidíte jim na očích, že udělají vše, co je v jejich silách, pro vaši spokojenost. Komunikují s vámi jako s kamarády a vlastně vás tak i berou. A vy tak berete je. To pokládám za naprosto jedinečné a je to obrovský rozdíl oproti sice perfektnímu, ale nepříliš osobnímu servisu v Dubaji a dalších vyspělejších destinacích.
Každý zaměstnanec má svou osobitost a Tulia mu nebrání ji vyjádřit – to je tu klíčové a nádherné. Abych nezůstal jen u klišovitých prohlášení, tady jsou konkrétní příklady. Všichni vás druhý den znají jménem. Manželce sami od sebe každé ráno přinesli její oblíbený melounový džus a mně každý večer natočili oblíbené pivo. Vše s přirozeným úsměvem a nenucenou laskavostí. A každý den v pět odpoledne jsme hráli fotbal – na písku, branka ze tří klacků, co sotva držely pohromadě, Masajové proti ostatnímu personálu a hotelovým hostům. A fotbal se nehraje za zavřenými dveřmi – pro místní je to hlavní společenská událost a utkání pravidelně sledují celé masajské rodiny. Finále ligy mistrů je proti tomu hadr.
V rámci hotelu se setkáte i se zvířaty. Nejsou nebezpečná, naopak velmi roztomilá. Největší hvězdou je každý večer u baru bush baby (poloopice komba ušatá), která ráda slézá ze stromů na zem, kde se jí dostane odměny v podobě kusu banánu a nadšeného obecenstva.
Ohledně servisu je třeba si uvědomit, že tu lidé žijí v hliněných domech a teprve v několika posledních letech se učí pracovat v luxusních resortech a splňovat 5* standard. Ušli už obrovský kus cesty a dál se učí. Každý tu pro vaši spokojenost dělá maximum. Takže když vám náhodou číšník (tou dobou už váš kamarád) omylem přinese mojito místo piňa colady, s úsměvem ho přijmete. Pokud ne a dokonalý servis je pro vás klíčový, Zanzibar pro vás zkrátka není ideální destinací.
Život v hotelu
Dny jsme trávili na pláži, v zahradách, na masážích a okolo dvou bazénů – jeden z nich má super skluzavky! K dispozici je i dobře vybavená posilovna, ale tu jsme nějak nedokázali zařadit do programu. Tulia není hotel s rozsáhlým spa a wellness, nicméně nabízí několik druhů masáží a procedur za použití lokálních produktů.
Zvolili jsme all-inclusive program, který skutečně zahrnuje úplně všechno včetně šampaňského (k dispozici je i pobyt pouze se snídaní). Á la carte menu je bohaté na oběd i večeři, ale pokud vás zrovna nic neosloví, stačí se domluvit s kuchařem na čemkoli jiném – rád vám připraví v podstatě cokoli, má-li na to suroviny. Jídlo bylo obecně velmi dobré a tvořily ho čerstvé ingredience (většinu si hotel pěstuje i chová na vlastní zahradě). Čerstvé ryby, plody moře a svahilská jídla byly moje nejoblíbenější.
Každý večer se koná nějaký program – od akrobatů přes bubeníky, živou hudbu, barbeque v zahradě až po masajské vystoupení. S Masaji si dokonce můžete zatancovat v jejich tradičním kroji – opravdu intenzivní zážitek.
Poznávání Zanzibaru
Jak jsem zmínil na začátku, těšili jsme se i na život mimo resort a na poznávání samotného ostrova. Zažili jsme plavání s mořskými želvami, prošli si starým Stone Townem s místním průvodcem (smutná historie otroctví se vám dostane pod kůži) a projeli jsme se při západu slunce autem posledního sultána, které pyšně vlastní právě Tulia. Můžete vyrazit na čtyřkolkách do vnitrozemí, kde navštívíte i místní školu, abyste na vlastní oči viděli poměry a běžný život na zanzibarském venkově. Nebo za šnorchlováním na nedaleký ostrov Mnemba. Zážitků je tu opravdu spousta.
Unikum Zanzibaru jsou obrovské rozdíly mezi přílivem a odlivem. Moře může klidně ustoupit až o půl kilometru, někdy i víc. Pláž u hotelu dokonce s přílivem úplně zmizí – proto Tulia vybudovala o něco výše plážovou platformu, díky které se můžete u moře povalovat i za přílivu, kdy je původní pláž pod vodou.
Jedno dopoledne, když byl odliv, jsme se vydali na výlet na ostrov Uzi. Ostrov je možná příliš silné slovo, ten se z něho totiž stane pouze při přílivu. Utábořili jsme se na opuštěné pláži, kde nám místní rybáři ulovili čerstvé ryby, které jsme hned poté ugrilovali. A jako dezert – ústřice!
Při odlivu jsou keře porostlé ústřicemi a dokonce ani místní někdy neví, že se jedná o takovou pochoutku. Stačí s sebou mít ostrý nůž, kousek limetky a můžete se do nich pustit. S přílivem jsme nasedli na kajaky, na nichž jsme zdolali vzdálenost, kterou jsme dopoledne ujeli autem. Projížďka mezi mangrovníky jednoznačně patří k mým nejhlubším cestovatelským zážitkům.
Vzpomínky
Tulia byla jednou z mých nejemotivnějších cest. To je samozřejmě dané mou krásnou manželkou a bezprostřední zamilovaností! Ale je to také dané intenzivním propojením se samotným ostrovem a s jeho obyvateli. Opravdu se vás to dotkne. Ano, Tulia není nejluxusnější resort na světě. Nenajdete tu mramorové koupelny a lahve Petruse. Ale to vlastně ani nechcete, to není koncept Tulie. Ten je ve vytváření autentického zážitku v krásném prostředí za doprovodu srdečného a přátelského personálu.
Chci se do Tulie vrátit za tím dokonale nedokonalým servisem a zaměstnanci, ze kterých se stali přátelé. Na Zanzibaru chci vidět srdečné úsměvy od ucha k uchu mnohem víc než mramor.
Tulia se chystá vybudovat další dva exkluzivní butikové hotely hned vedle toho současného. Jeden bude zaměřen pro dospělé, druhý naopak pro rodiny s dětmi. Jsme na budoucnost Tulie a celého Zanzibaru nesmírně zvědaví a moc jim fandíme.
