Stephen Bailey na své cestě podél Neapolského zálivu prozkoumal ikonické destinace, jejichž názvy znají i ti, kteří jihozápadní část pomyslné italské boty ještě nikdy ani nenavštívili. Jako třeba Grandhotel Excelsior Vittoria v Sorrentu, městečka na pobřeží Amalfi nebo energií sršící Neapol.
Vrátil se se spoustou tipů a doporučení, která se vám budou hodit, až příští rok začnete přemýšlet o dovolené v jednom z nejelegantnějších a nejpůvabnějších koutů Itálie.
Kdy vyrazit na Amalfi a do Neapolského zálivu
Amalfi, Positano či Neapol s její věrnou kulisou Vesuvu jsem samozřejmě znal z fotek a vždycky jsem byl okouzlený. Jestli mě ale roky cestování něco naučily, pak to, že destinace ve skutečnosti vypadají většinou jinak než na fotkách. Tahle část Kampánie je však výjimkou, která potvrzuje pravidlo – i naživo je právě tak nádherná jako na obrázcích a svůj celosvětový věhlas si stoprocentně zaslouží.
Místní hoteliéři a průvodci se svorně shodují na tom, že nejlepší měsíce na návštěvu této oblasti jsou květen, červen, září a říjen.
Počasí je během těchto měsíců dokonalé, moře je dostatečně teplé na koupání, ale zároveň tu ještě nebo už nejsou červencové a srpnové davy lidí. Během letních prázdnin prý bývá obtížné vůbec najít místo k zakotvení jachty nebo projet autem horskými silničkami které jsou v některých místech tak úzké, že tvoří jen jeden pruh.
Já jsem Neapolský záliv a Amalfi navštívil minulý týden, tedy v listopadu. “Oficiálně” se jedná o nevhodnou roční dobu na návštěvu této oblasti. Bylo dokonalých 20°C a slunečno. Většina hotelů je však otevřená jen od konce března do prvního listopadového víkendu. Přestože již bylo po sezóně, moc jsem si to užil.
Amalfi není typická plážová destinace. A rozhodně bych ho nezařadil mezi místa, která se hodí pro rodinnou dovolenou. Neexistuje tedy žádný důvod, proč sem jezdit zrovna v těch nejrušnějších, nejparnějších a také nejdražších letních měsících.
Amalfi je ráj pro pravou italskou romantiku: skvělé jídlo, příjemná atmosféra, víno, projížďky na jachtě a neskonale krásné výhledy.
Grandhotel Excelsior Vittoria v Sorrentu
Naši malou dcerku jsme nechali u babičky s dědečkem a vyrazili jsme směr Kampánie. Naší první zastávkou bylo Sorrento, konkrétně Grandhotel Excelsior Vittoria. Už šest generací od roku 1834 (tedy ještě předtím, než se Itálie stala suverénním státem!) patří rodině Fiorentinů. Můj kamarád Luca Fiorentino se ukázal být velmi štědrým a pozorným hostitelem.
Ze všech zákoutí dýchá historie a úcta k minulosti. Starožitnosti, mramor, stropní fresky, bar, který vypadá, jako by se v něm čas zastavil už kdysi dávno…
Obyčejně dávám přednost moderním hotelům se současným designem. Tady mi starobylý styl vyhovoval, protože působil opravdově. Grandhotel Excelsior Vittoria nebyl nedávno postavený jako kopie, vznikal organicky. Jeho kořeny skutečně sahají hluboko do jiných časů.
Starobylé tady neznamená nepohodlné. Postelové matrace byly moderní a komfortní. V koupelně byla mramorová vana a dvojitý sprchový kout. Šatní skříň byla pro náš jediný kufr až příliš velká.
Bydleli jsme ve vyšší kategorii v rámci suites, z nichž každá odráží jiný kousek z historie hotelu. Naše suita byla navržená v duchu filmu Avanti! z roku 1972, který se v hotelu natáčel.
Tři hotelové budovy jsou 200 let staré a pokoje a suity nemají jednotnou velikost ani uspořádání. Mé doporučení je jednoduché: vybírejte si výhradně pokoje nebo suity s výhledem na moře.
Grandhotel Excelsior Vittoria stojí vysoko na útesech přímo nad Neapolským zálivem, kde se v dálce za vodou tyčí Vesuv. Všechny pokoje a suity na této straně mají terasy, takže jsme si výhled mohli dokonale vychutnat i s lahví temně purpurového Aglianica.
Snídaně se podávají pod majestátním stropem s freskami v restauraci, jíž dominují již zmíněné výhledy. Fantastická je také terasa lemovaná bustami a v dolním patře se nachází restaurace oceněná michelinskou hvězdou.
Typické hotelové lobby nahrazují tři obývací pokoje, kde můžete posedět s drinkem. Spa je malé a pro mě osobně bylo trochu zklamáním, že nabízí pouze procedury. Hotel sice zůstává otevřený celoročně, ale bazén je od listopadu do dubna uzavřený.
Brzy si tady uvědomíte, že opravdovou kvalitu nelze našvindlovat. Neopakovatelný styl hotelu i s jeho úžasnými výhledy vyvolává pocit, že jste se právě ocitli ve snu kohosi z italské elity.
Servis byl stejně působivý jako samotný hotel – starosvětská etiketa oživená velkým italským srdcem. I když si hotely v historickém stylu běžně možná nevybíráte (já také ne), Grandhotel Excelsior Vittoria vám vřele doporučuji.
Porovnáváme Sorrento, Positano a Amalfi
Grandhotel je zřetelnou dominantou Sorrenta. Stojí vysoko nad přístavem a jeho rozsáhlé zahrady tvoří předěl mezi starší a novější částí města.
Na Sorrentu mě bavilo, že navzdory turismu působí jako živé italské město. Prostě vidíte, že v něm Italové skutečně žijí. Jsou tu obchody, restaurace i kavárny, které evidentně myslí hlavně na místní a ne jen na turisty, jak se často v podobných destinacích stává.
Osobně mám mnohem radši, když jsem v restauraci jediný cizinec, typická lokální jídla jsou přirozenou součástí jídelního lístku a nemusíte je hledat někde v kolonce „tradiční kuchyně”. Když restaurace ani nemá anglické menu, vím, že jsem správně. Přesně taková byla má zkušenost v Sorrentu.
To jsou také důvody, proč mi nepřirostla k srdci atmosféra v Positanu. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že je všechno přizpůsobené jen turistickému ruchu.
Pobřeží Amalfi si svou slávu zaslouží. Jedním slovem: božské! Vysoké útesy porostlé lesy. Barevné malebné vesničky v tak strmých stráních, že nechápete, jak je tam kdysi postavili.
Positano s jeho úzkými uličkami, romantickými schodišti a úchvatnou okolní scenérií je krásné městečko, které určitě stojí za procházku. Téměř každá terasa tady má výhled a láká k pohodovému posezení se sklenkou v ruce.
Positano sice má pláž, ale je malá a s tmavým pískem – určitě se nejedná o plážovou destinaci, kterou byste si vybrali primárně kvůli opalování a koupání. Nejlepší koupání je v této oblasti z jachty a pokud hledáte hotel s pláží, pak je tím pravým Borgo Santandrea.
Amalfi je ještě menší než Positano (jenž je menší než Sorrento). Kterékoli z těchto městeček lze snadno prozkoumat během půldenního výletu. Za návštěvu stojí také Ravello.
Vrcholem pro mě paradoxně nebyla samotná městečka, jako spíš cesta mezi nimi. Silnice ze Sorrenta do Amalfi je magicky krásná a dovedu si představit, že ještě krásnější se pobřeží jeví z paluby jachty, která vás snadno přeplaví mezi jednotlivými vesnicemi.
Většině lidí bych asi nedoporučoval přemísťovat se z hotelu do hotelu mezi vícero městečky. Lepší je vybrat si jednu základnu, zrelaxovat a pak podniknout pár jednodenních výletů do dalších míst na pobřeží Amalfi.
A nezapomeňte, že jen kousek lodí přes Neapolský záliv leží ostrov Capri!
Neapol – město mnoha tváří plné překvapení
Neapol je svým způsobem esencí typických představ o Itálii: vášeň, energie, vztah ke kráse, ale také chaos, dopravní zácpy a neustálá překvapení.
Nebudu to lakovat nijak narůžovo: Neapol rozhodně není destinací pro každého. Ti, kdo četli knihy nebo sledovali seriál ze série Geniální přítelkyně autorky Eleny Ferrante, vědí, že Neapol dokáže být drsná, špinavá, hlučná a až přehnaně živelná. Dovolená s dětmi by tu asi byla za trest. Ale stejně jako ve Ferrantiných příbězích, i naživo je také zábavná, fascinující, téměř elektrická. Někde hluboko v duši se mě hluboce dotkla.
Není to Milán nebo Řím, kde se obléknete podle poslední módy a spořádaně se procházíte po elegantních ulicích. Neapol chce, abyste se ztratili ve spleti jejích uliček, v jejích rozdílných čtvrtích, kde vás na každém kroku obklopují nečekané výjevy, nekonečné zvuky a neskonale vášniví lidé.
Když jsem se svého průvodce ptal, jestli se v Neapoli narodil, odpověděl: „V Neapoli jsem se narodil a v Neapoli taky zemřu. Není to jen město, je to stav mysli. Místní lidé jsou prostě jiní.”
Moc konkrétních tipů, kam se vydat, vám nedám – Neapol je pro každého jiná. Ale jeden si neodpustím: Gino e Toto Sorbillo. Neapol je totiž rodištěm pizzy. L’Antica Pizzeria Da Michele z 19. století, kterou proslavil film Jíst, meditovat, milovat, je dobrá. Ne však nejlepší. Kdybych mohl, dával bych si pizzu v původní restauraci Gino e Toto Sorbillo každý den po zbytek svého života.
Bydleli jsme v Grandhotelu Parker’s, legendě, jež se právě dočkala pořádného oživení. I po rekonstrukci zde však zůstal všechen ten mramor, starožitnosti a původní umění, jež naznačují stáří hotelu.
Právě teď se dokončuje kompletní rekonstrukce a pokoje a suity jsou moderní s mnoha příjemnými drobnými vychytávkami.
Jedna z nejlepších suit má svou vlastní saunu a vířivku. Většina pokojů a suit je propojitelná, takže flexibilita ohledně prostoru, který potřebujete, je veliká.
V Neapoli jsou hotely výrazně levnější než na pobřeží Amalfi. Grandhotel Parker’s je dobrý, někteří jej dokonce považují za nejlepší v celé Neapoli. Z terasy restaurace v šestém patře je úžasný výhled a jedna z restaurací je oceněná Michelinem.
Celkově bych ho nehodnotil na tak vysoké úrovni jako například Grandhotel Vittoria Excelsior. Klidně bych ho doporučil jako dobrou základnu pro poznávání města, ale už ne jako útočiště pro dlouhé lenošivé dny, během nichž se chcete nechat jen rozmazlovat uvnitř hotelu.
Neapol může být smysluplnější základnou i v případě, kdy vás do této části Kampánie přilákala představa dovolené plné akce a zábavy. Přes den se můžete hydroplánem vydat do legendárních městeček na pobřeží Amalfi a na ostrov Capri a večer pak strávit ve víru velkoměsta.
Navštívíte v roce 2024 Itálii?
Pokaždé, když se vracím z Itálie, žasnu, kolik jsem toho ještě nestihl objevit, přestože jsem tu byl už několikrát. Už jen kvůli tomu neuvěřitelnému jídlu a vínu bych si v Itálii přál žít!
Tři jídla denně mi v Itálii nikdy nestačí. Ani tři kávy. Nebo tři láhve vína.
Už jste si zapsali vaši příští dovolenou v Itálii do kalendáře?
