Už jste měli příležitost setkat se s naším novým travel designerem Matějem Kettnerem? Následující rozhovor je důkazem, že jeho cestovatelské příběhy patří k těm, které stojí zato vyprávět.
Matějovy cesty vedly do méně objevených zemí stejně jako do klasických a ikonických destinací. Írán, Itálie, Austrálie, San Francisco, Jižní Afrika… Jeho bohaté zkušenosti a vášeň pro cestování jsou ideálním základem pro práci travel designera.
Matěji, jak bys popsal tvůj cestovatelský styl?
Jako hodně eklektický. Klidně si vezmu na záda batoh a vydám se napříč Tasmánií nebo Itálií, abych si pak vychutnal luxusní vily na Bali. Dokážu si užít dobrodružství v Íránu stejně jako nádherné lodge v Jižní Africe.
Takový přístup se odráží ve všech aspektech mých cest. Například jsem docela foodie a většinou mě láká průzkum toho, co jedí místní. Ale rád to prostřídám s michelinskou restaurací, abych poznal celé spektrum kulinářských možností každé destinace.
Na první větší cestu jsem se poprvé vydal v 16 letech, kdy mým hlavním kritériem přirozeně bylo užít si „za málo peněz co nejvíc muziky”. Tehdy jsem se naučil, že k cestování lze přistupovat velmi efektivně a máte-li chuť skutečně objevovat, nemusíte se nechat svazovat zbytečnými limity.
Co je pro tebe důležité, když plánuješ své vlastní cesty?
Jsem hodně otevřený. Mé životní motto zní: „Radši z tohoto světa budu odcházet s bohatou duší než bohatou peněženkou”. Bohatství duše spočívá v tom, co zažíváme. Je v tom, co ochutnáme, s kým se setkáme, co se nás dotkne a čeho se dotkneme my.
Skoro vždycky si vybírám méně turistická místa, protože se v nich mnohem víc zrcadlí esence dané destinace.
Pole mých zájmů je opravdu široké. Jednou z mých životních cest byl Írán, jehož kultura a historie mi naprosto učarovaly – nepřeháním, když řeknu, že to byl zážitek, který mi změnil život. Ale zrovna tak mě zasáhla například Austrálie, kam se mimochodem letos chystám znovu.
Je něco, bez čeho bys nikdy necestoval?
Bez hudby. Sluchátka mám vždycky po ruce, protože věřím, že určitá místa si zaslouží krásný soundtrack. A vždycky mám po ruce také antibakteriální gel (směje se).
Vybíráš si hudbu předem, nebo se necháš inspirovat až daným místem?
To se liší destinaci od destinace. Vybavuji si, jak jsem v australském Byron Bay hledal tu správnou skladbu, až jsem ji konečně našel. Je to pohodové a duchovní místo plné aboridžinské historie.
Než jsem jel do Íránu, sledoval jsem seriál Teherán, který má soundtrack inspirovaný hudbou Středního východu. Moderní elektronické beaty namixované s tradiční muzikou. Zajímalo mě, jestli se v takovém mixu odráží duch reálných míst, která jsem v Íránu navštívil.
Nebo si pamatuji jeskyni v Thajsku, kde jsme si hráli s různými zvuky a metodami z hudební terapie a zkoušeli, jak které vibrace fungují. Podobné věci mě hodně zajímají a mé cesty vždycky mají výrazný audio rozměr.
Jaký současný cestovatelský trend s tebou nejvíc rezonuje?
Mé cesty jsou vždycky o poznávání chutí či zvuků, o nových setkáních a zkušenostech… Myslím, že takový způsob cestování přitahuje čím dál víc lidí.
Covid přinesl sterilní období, během nějž jsme nemohli nic dělat ani cítit a měli jsme pocit, že jen otupujeme. Proto se nedivím, že na obzoru jsou nové trendy, které jsou hodně o smyslnosti a smyslech, o zvuku a podobně. Dovedu si představit, že se EliteVoyage stane průkopníkem takového stylu cestování.
Která z tvých cest se ti zapsala do paměti nejvíc?
Nedokážu jmenovat jen jednu cestu nebo jedno místo. Každá cesta mi něco přinesla, ať už jsem odjížděl s tím, že se určitě chci vrátit, nebo s tím, že sem už nikdy nepáchnu.
Bavilo mě San Francisco, kde jsem strávil hodiny jen posedáváním u oceánu a pozorováním západů slunce.
Úžasné bylo i Portugalsko. Oblíbil jsem si místní lidi a zamiloval si portugalský venkov. Hodně na mě zapůsobila cesta z Porta přes Nazaré do Lisabonu.
Jedním z nejsilnějších zážitků byl Írán. Byla to sólo cesta, která se proměnila v téměř spirituální zážitek. Navštívil jsem místa jako Persepolis, nekropoli v Nakš-e Rustam nebo Isfhahán.
Kam se chceš ještě vrátit?
Určitě do Afriky. Jihoafrická republika, Namibie, Botswana… Byl jsem tam před mnoha lety v rámci pracovní výměny a celá ta oblast mě absolutně dostala. Byl to fascinující zážitek a doufám, že se brzy vrátím.
Díky vztahu jsem měl příležitost poznat Austrálii očima Aboridžinců, takže jsem ji mohl pochopit z více úhlů pohledu a mám na ni speciální vzpomínky. Ta krajina!
Během svých cest po Austrálii jsem navštívil také místa jako Cookovy ostrovy, Papuu-Novou Guineu, Fiji a Vanuatu. Austrálie je rozhodně na seznamu zemí, do kterých se chci vracet.
Které destinace figurují na tvém bucket listu?
Jižní Amerika. Byl jsem ve Střední Americe, ale všechny ty zábavné země jako Brazílie, Kolumbie, Argentina nebo Peru na mě teprve čekají.
Nedávno jsem věnoval hodně času objevování Asie a Pacifiku, ale od příštího roku mám v plánu zaměřit se na americký kontinent.
Který hotel nebo resort na tebe v poslední době udělal dojem?
Třeba Olea All Suite Hotel na Zakynthosu, který mě bavil svým designem i atmosférou.
Nebo londýnský Nobu Shoreditch. Fakt moc dobrý, hlavně jejich nedělní brunch!
Mluvíš italsky. Jaké zážitky tě nadchly v Itálii?
Itálii jsem poprvé navštívil ve 14 letech a dodnes si pamatuju, že jen co jsem vkročil na italskou půdu, měl jsem pocit, že se vracím domů do nějakého svého minulého života.
Pořádně jsem se do Itálie zamiloval později na studiích. Studoval jsem operní zpěv a klavír na pražské konzervatoři a měl jsem to štěstí, že mě má práce přivedla do Milána, kde jsem žil střídavě s Prahou.
Italská kuchyně se vám prostě nikdy neomrzí, stejně jako architektura, historie, nádherná zákoutí i dobré pláže… Je to fakt překrásná země.
Co se turistického ruchu týče, Itálie se od mé první návštěvy hodně vyvinula. Úroveň servisu, kulinářské zážitky i možnosti zábavy jsou dneska úplně jinde.
Jako travel designer jsi částečně pracoval už předtím, než ses přidal k našemu týmu. Jak to vzniklo?
Vždycky jsem miloval cestování a vždycky jsem měl sklony k systematičnosti a organizování – asi to souvisí s mým ADHD. Moji američtí přátelé cestovali do Evropy za skoro až nevkusně vysoké ceny, proto jsem pro ně začal rezervovat hotely a zážitky přímo z Evropy, což jim pomohlo dost ušetřit.
Takhle jsem postupně tvořil cesty nejen pro ně, ale i přátele mých přátel. Loni jsem například pro mladý pár organizoval svatební cestu po Portugalsku, Maroku a Španělsku.
Každý itinerář jsem vždy naplánoval tak, že jedinou „starostí” mých klientů bylo ukázat se ve správný čas na správném místě – všechno ostatní jsem pro ně zařídil. Zajistil jsem veškeré rezervace a byl jsem k dispozici jako kontakt v případě jakýchkoli záludností.
Nastavil jsem automatické emaily tak, že klienti se každé ráno probouzeli s přehledem, co je ten den čeká, jaké kde mají rezervace a co by si v dané oblasti neměli nechat ujít. Fakt mě to bavilo, protože to byla příjemná změna po deseti letech korporátní práce.
V EliteVoyage se travel design stal mou hlavní pracovní náplní a připadá mi to skvělé a zároveň přirozené – v travel designu se prostě cítím jako ryba ve vodě.
V EliteVoyage pracuješ dva měsíce. Jaké jsou zatím tvé dojmy?
Jsem z této práce nadšený, takže mě baví učit se vše, co s tím souvisí, a každodenní úkoly jsou pro mě spíš zábavou. Postupně dostávám i čím dál větší zodpovědnost, což mi zvyšuje i sebedůvěru.
Přiznám se, že po tolika letech v korporátním prostředí jsem se trochu bál, jestli zapadnu do menší společnosti, a neuměl jsem si představit, jaká tu bude vládnout energie. Čekala mě ale samá příjemná překvapení a okamžitě jsem si oblíbil celý tým.
Další změnou pro mě bylo, že po čtyřech letech práce z domova jsem zase musel najet na pravidelný rytmus chození do kanceláře. Obavy byly opět zbytečné – na kolegy se fakt těším a někdy s sebou dokonce beru i svého psa Alberta.
Kam povede tvá příští cesta?
V dubnu se jedu potápět na Maledivy. A pak do Los Angeles, protože se tam stěhuje můj nejlepší kamarád.
Jsme rádi, že Matěj rozšířil naše řady a že své četné a bohaté zkušenosti využije při plánování jedinečných cest našich klientů.
