Jonáš Bujnoch je několikanásobný český i evropský šampión. Jeho srdeční záležitostí se stala disciplína reining, které se přezdívá westernová drezura, a účastní se soutěží i stáží po celém světě.
K Jonášovi má blízko hned několik našich klientů, protože o jejich koně pečuje a trénuje je na svém ranči Bujnoch v Jistebníku u Ostravy. Povídali jsme si s ním o cestách, lásce ke koním a jezdecké vášni.
Jonáši, v roce 2018 jste se zúčastnil mistrovství Evropy ve westernovém ježdění v Německu v kategorii reining. Na které vaše úspěchy jste nejvíce hrdý?
Westernové ježdění je v České republice relativně mladý sport – vždyť u nás je teprve asi 35 let. Stihl si však získat mnoho fanoušků z řad amatérů a stal se oblíbeným koníčkem.
Myslím, že naše evropské kolegy docela překvapilo, když se tým z tak malé země ukázal být tak konkurenceschopným na závodech a výstavách. Náš úspěch je nejspíš trochu zaskočil.
Ale zdaleka nejde jen o mě. Nejvíc jsem hrdý na úspěchy našich klientů. Jádro mého podnikání spočívá v tréninku jezdců a přípravě koní pro amatérské závody. Já sám soutěžím v open class.
Když se teď objevíme na soutěžích, určitě je cítit, že nás lidé berou jinak. Mají k nám větší respekt a asi se i trochu bojí, abychom je neporazili.
Jste nejúspěšnějším jezdcem reiningu v České republice. Čím si vás tahle disciplína získala?
Westernový styl ježdění vznikl na amerických rančích, kde kovbojové využívají koně k práci a výpomoci s obhospodařováním dobytka. Z toho se vyvinul soutěžní sport reining.
Postupně se vytříbily různé disciplíny. Některé z nich se soustředí na rychlost jako například barrel racing a pole bending. Jiné spadají do dobytkářské kategorie a zahrnují třeba cutting nebo ranch sorting. Já jsem se stal českým mistrem v několika různých kategoriích.
V České republice se tradičně jezdí spíš v anglickém stylu, který klade důraz na drezuru a skoky. Ale skákání vyžaduje dobrou kondici a fyzičku, navíc je o něco nebezpečnější, protože hrozí, že spadnete.
Vlastníte-li dostihového koně, může na něm jezdit jedině žokej. V reiningu žádná taková omezení nejsou.
Pokud jste v průměrné kondici, můžete se westernovému ježdění věnovat, ať už vám je šest, nebo šedesát let. Nezáleží na tom, jestli vážíte 40, nebo 120 kilo. Z tohoto pohledu se jedná o velice dostupný sport, který je otevřený všem.
Každý, kdo má chuť soutěžit a vlastní koně, ho může předvést na závodech. Nebo jako majitel koně můžete nechat trenéra, aby ho představil v open category.
Na které závody jezdíte nejradši?
Můj oblíbený je rakouský ARHA Futurity & NRHA Show pro tříleté a čtyřleté koně – přivezli jsme z něj mnoho skvělých výsledků.
Loni jsme vyhráli nejvyšší kategorii se čtyřletým hřebcem PL Six Six Six.
Tento americký quarter horse patří k nejlepším hřebcům v zemi a zúčastním se s ním většinou velkých závodů v Evropě.
Mistrovství světa v reiningu se koná každé dva roky v CS Ranch, který ve Švýcarsku vlastní rodina Schumacherových. Pro mě je to nejkrásnější místo, jaké jsem kdy navštívil.
V roce 2017 se mi splnil sen, když jsem se zúčastnil soutěže v USA. Dostat se tam s vlastním koněm je téměř nemožné, ale vybrali mi koně, takže jsem měl šanci předvést se na jedné z největších amerických jezdeckých událostí.
Cestování s koňmi a soutěžení má samozřejmě své specifické výzvy. Cesta na závody do Itálie nebo Francie obnáší víc než 1000 kilometrů, což s koňmi může trvat 18 nebo 20 hodin.
Arény jsou přes den vyhrazené soutěžím, takže s koňmi trénujeme v noci! Když máte štěstí, naspíte tak čtyři hodiny denně, takže opravdu musíte být trochu blázen a fakt to milovat. To ale platí asi u každého sportu.
Jak jste se k jízdě na koni dostal?
Úplně jednoduše. Když mi bylo pět let, rodiče pro zábavu koupili dva koně na ježdění. Postupně na ně posadili i mě a v osmi letech jsem dostal vlastního poníka.
Později jsem začal jezdit s trenérem, přišly první závody, přikupovali jsme další a další koně, až nakonec dávalo největší smysl pořídit si náš vlastní ranč, na kterém jsme doteď.
Po škole jsem se sám stal trenérem koní, takže koníček se přetavil v podnikání.
Kdy jste ranč Bujnoch založili?
Ranč jsme koupili v roce 2010, přestavěli jsme ho a vybudovali krytý areál. Nejdřív v něm byli jen naše koně, ale pak přibyli koně prvního klienta, potom druhého…
Ze začátku jsme závodili v Česku a Polsku, ale s našimi dobrými výsledky se nabalili další lidé a my jsme postupně začali soutěžit po celé Evropě.
Určitě chceme přilákat nové zájemce. Máme několik výukových koní a kdokoli si tento styl ježdění může vyzkoušet na lekci s trenérem.
Když v tom najde zalíbení, může v lekcích pokračovat a později si třeba koupit vlastního koně.
V současnosti je u nás ustájených 60 koní a já plus další dva trenéři s většinou z nich pracujeme. Asi 20 z nich jezdí na soutěže, někteří do Itálie, Německa, Francie a jiných evropských zemí.
Žijete to, co milujete. V čem podle vás spočívá tajemství takového života?
Je důležité nebát se snít a svých snů se nevzdávat. Možná se ne všechno vždycky vydaří, ale je třeba zůstat trpělivý a tvrdě pracovat, protože jednou se vaše sny splní.
S Jonášem se můžete propojit na Instagramu, Facebooku nebo prostřednictvím webových stránek https://bujnochranch.cz
